Caffé del Saggio

Caffé del Saggio

KDE NÁS NAJDETE
NÁPOJOVÝ LÍSTEK
SLOVO O KÁVĚ
NABÍDKA KÁVY
FOTOGRAFIE
SEMINÁŘE
PŘÍSTROJE
RECENZE
Facebook Twitter

Kavárna, rezervace
+420 543 217 400

Pavel Kosta
+420 602 573 016

info@saggio.cz

Napsali o nás

Převzato z http://www.scuk.cz
http://www.scuk.cz/d/caffe-del-saggio/#detail-podniku

Kavárna v prvorepublikovém stylu s vlastní praženou kávou. V nabídce naleznete jednodruhové kávy, speciální kávy i kávové směsi, moravská vína a domácí sladké i sladké dobroty k zakousnutí. Čerstvě praženou kávu si navíc můžete zakoupit i domů.




Autor: Julie Kalodová (převzato z MF DNES)
Datum: 27. dubna 2011
Hodnocení: 90%
Shrnutí: Horký šálek, o který se mohou popálit ústa, a utěrka přehozená přes čisté šálky na kávovaru. To jsou drobné výtky, které se dají říct obsluze v brněnském Caffé del Saggio. Dál už je to samá chvála a skvělé pochutnání.

Možná budete mít dojem, že pozitivního je toho v téhle kavárně tak nějak moc. Budete číhat, kde se na vás vynoří nějaký ten neumytý záchod nebo usrknete zastaralou kávu. Myslím ale, že na to byste v brněnském Caffé del Saggio čekali marně. Vytvořit v jednadvacátém století kavárnu, která hosty zavádí do romantické představy o první republice, je nejotřepanější kavárenské klišé. Efektní divadýlko hosté většinou rychle odhalí. Jenže tady, mezi vilami v honosné Masarykově čtvrti, to poněkud naivní pojetí působí překvapivě autenticky. U kávovaru stojí elegantní barista-slušňák Pavel Kosta, který jako by právě vystoupil z filmového plátna. Spolu s kolegyní tvoří pozorný pár a přepečlivě se starají o hosty, kteří si hoví ve starých židlích. Romantickou oázu v ruchu metropole modeluje i jazzová hudební kulisa. Noviny v ratanovém stojanu, tiffany lampy, soukromá zákoutí, kuřácký venkovní kout nebo co ještě by si mohl host vymyslet? Všechno tohle tady mají. Když jsem seděla v čalouněném křesle, měla jsem pocit, že jedu ve stylovém veteránu, kterému však někdo namontoval motor z moderního sporťáku. Pohodlné sezení či pozornou obsluhu najdeme ve spoustě kaváren a často za cenu pohodlí promíjíme i špatně připravenou kávu. V Caffé del Saggio se snoubí dokonalý servis v retrokulisách s moderním přístupem k přípravě kávových nápojů. Ti dva baristé za barem musí být do kávy blázni. Vlevo vedle baru je prosklená místnost s malou pražírnou. Když ji obsluhuje amatér, máte v hrnku naservírovanou divnou bžundu s kolísavou kvalitou. Když přeměnu ze zelených zrnek kávy v aromatickou dobrotu hlídá profík, pochutnáte si. Já jsem ochutnala mohutnou a lahodnou hořkost kávy z Hondurasu i lehčí a svěžejší tón kávy Kenya - oboje jako dobře připravené espresso, které by obstálo i u náročných degustátorů. S pevnou pěnou, správným množstvím vody v malém, i když až příliš horkém šálku. Pro hosty, kteří raději pijí delší kávu, tu připraví i takzvané lungo -espresso zalité horkou vodou. Jen se začtěte do nápojového lístku, nedá se mu nic vytknout. Ochutnávat z různých druhů se tu dá stejně, jak se chodí špulit ústa nad vínem do vinárny. Kávu domů v pytlíku? Mají. Kávu s sebou? Připraví a podají. I cappuccino s krémovou konzistencí mléčné pěny a namalovaným lístkem na hladině bylo připraveno s profesionální pečlivostí. Obsluha je nadšená a bude do vás hustit podrobné informace o druzích káv... To přežijete, chtějí se pochlubit. A právem!




Autor: Michala
Datum: 19. února 2011
Hodnocení: Velmi dobré
Shrnutí: „Jakým slovem nejlépe vystihnout atmosféru, personál a kávu v Caffé del Saggio? Navrhuji použít "jééé" :)“

Omlouvám se. Moc se omlouvám autorce předchozí recenze za nedůvěru, s jakou jsem k jejímu nadšení nad Caffé del Saggio přistupovala. Je to tady vážně moc fajn!

Kavárnu najdete ukrytou na kopci ve vilové čtvrti, ale z centra Brna je to sem jen pár zastávek (vystupte na Všetičkově, i když to mají na webu jako Všetečkovu). Vejděte a přímo proti sobě budete mít bar, nalevo místnost s pár stolečky a pražírnou, napravo pak hlavní prostor s gaučíkem a dalšími stoly. První dojem z atmosféry byl "hodně nám to tady připomíná Al Cafetero". Prostor je tu podobně intimní a maličko stísněný, ale cítila jsem se tu opravdu dobře. Ráda bych měla takovou kavárnu kousek od domu a o víkendu v ní vysedávala u knihy (resp. Kindlu, abych nebyl tenhle popis tak starosvětský).

Za barem účinkovali dva baristé, jeden z nich velmi pravděpodobně pan majitel. Ja_ija má pravdu, víc takových sympatických mladých mužů do českých podniků. :) Příjemný pan majitel byl, všechno vysvětlil, zajímal se... Kdyby si odpustil závěrečné narážky na téma "pane, to máte super, že za vás platí taková krásná slečna, to bych si nechal líbit", vzala bych si ho domů :)

Absolvovali jsme klasický dvojboj espresso - cappuccino, oboje servírováno s vodou a čokoládkou. Cappuccino mělo naprosto sameťáčkovou mikropěnu, kytička na povrchu se krásně klepala a přelévala, když byl šálek v pohybu. Mléko se ukázkově promísilo s kávou, no co vám budu povídat, jestli jste měli štěstí, tak jste takové cappuccino určitě aspoň jednou v životě v Česku měli :) Espresso jsme dostali ve správném objemu, s cremou, a i když se z druhé strany stolu ozývalo něco o "chuťové jednorozměrnosti", za mě bylo příjemně chuťově vyvážené. Čekala jsem totiž hořkost, ale ona byla pěkně kompenzována kyselou.




Autor: ja_ija
Datum: 20. ledna 2011
Hodnocení: Perfektní
Shrnutí: „Vzdejme díky, radujme se, veselme se! Nad Brnem vyšla hvězda … zářivá a kávová. Hallelujah!“

Caffé del Saggio je jeden z výjimečně dobrých kavárenských počinů konce loňského roku. Hlavní doménou této prvorepublikově laděné kavárny je kvalitní a odborně připravená káva, kterou vám nabídnou, připraví a donesou přímo její majitelé – Jana Kevezsdová a Pavel Kosta, mistr v degustaci kávy Coffe Tasting ČR 2009, který získal 6. místo na World Cup Tasting 2009 v německém Kolíně nad Rýnem.

Kávu si majitelé Caffé del Saggio nechávají na přání dovážet z italského přístavu Terst, jednoho z největších překladišť kávy. Došlou kávu si pak i sami praží. K dispozici mají průměrně kolem deseti druhů kávy ze všech koutů světa, z nichž si dělají i vlastní kávové směsi. Stačí, abyste jen nakoukli do prosklené pražírny, která je součástí samotné kavárny, a pan majitel k vám hnedle – hbitě jako laňka – přiskočí s nabídkou odborného výkladu.

Sama jsem zde zatím vyzkoušela espresso (klasiku i lungo prodloužené horkou vodou za 33Kč) a cappuccino (43Kč). Espresso ze směsi jedné keňské a dvou amerických káv Arabica bylo skvěle čistě připravené (co jsem stíhala pravým okem pozorovat, zatímco mé levé oko se upíralo na pana majitele, který mně právě popisoval charakteristiky jednotlivých druhů káv). Espresso mělo velmi pěknou cremu, intenzivní vůni a výraznou chuť, servírované bylo v dobře nahřátém tlustostěnném porcelánovém šálku. Stejně tak cappucciono s ukázkovou mikropěnou (žádným „šumákem“). Ochutnala jsem tu i domácí zákusky, které nebyly vůbec špatné – tvarohový koláč a brownies. A mají tu moc dobré kremrole, pro které osobně jezdí do výrobny v Hostěradicích.

Interiér kavárny je inspirován atmosférou první republiky. Nebojte se však, v podání Caffé del Saggio se nejedná o lacinou módu „pojďme si hrát“ na zdvořilé elegány s kapesními hodinkami, upejpavé paničky a masarykovskou slušnost. Taková hra je trapná už z důvodu, že je to většinou jen hra – když v „prvorepublikové“ restauraci narazíte na prvotřídního burana v zástěře (myslím číšníka), na „prvorepublikovém“ stolku musíte listovat jídelníčkem s reklamou na flašku Coca Coly rádoby svůdně zabalenou ve špagetách a do ucha vám řve Michal David, je to velmi nepěkný podraz, za který by měl majitel i jeho zaměstnanci klečet přinejmenším na hanbě a na hrachu (řekla bych něco jadrnějšího, ale nerada bych byla „nemasarykovsky“ hrubá).

V Caffé del Saggio není onen prvorepublikový duch zasmrádlý, ale naopak milý a něžně decentní - od obsluhy, přes dobové obrázky na stěnách, až po nábytek. Ten je, až na výjimky skutečně z období první republiky. Pohodlná křesílka a sofa doplněné malými stolečky posháněli majitelé po svých známých. Vše nechali citlivě zrenovovat a sedací nábytek očalounit. Nejstarší perlou je originální krb z přelomu 19./20.století, který byl vyroben na zakázku od vídeňských mistrů. To celé tak nějak pěkně a nenuceně doplňuje vřelost, laskavost a profesionalita obou majitelů.

Kdybych měla ještě babičku, určitě bych ji sem s sebou brala. Myslím, že by se jí pan majitel líbil. Možná by mně i potichounce, při zpěvu Duka Elligtona, kterého tu často hrají, tak, aby to nikdo neslyšel, špitla do ucha: „Srdéčko moje, věz, že takového mladého, pěkného a zdvořilého hocha jsem už léta nepotkala.“

Což naplat, babičku už sem vzít nemůžu. Ale brát sem s sebou budu řadu svých milých blízkých. Já jsem se tu totiž cítila moc dobře. Příjemně, bezpečně a tak hezky nostalgicky… Možná se budete smát, ale v jeden okamžik jsem si uvědomila, že už by jen stačilo zavřít oči, abych zaslechla podmanivé altové vibrato a dech na mé šíji: „Zavřete oči, odcházím …“ Stačilo k tomu tak málo. A víte co, já bych normálně šla. (Ano, já, která jsem byla vždy více než odolná proti jakémukoli lákání na večerní vycházky při měsíčku.) Prstem bych si natočila blonďatou loknu, zamrkala řasami a svůdně hlesla: „Přijdu za Vámi, Kristiáne… Jen co dopiju své lahodné espresso.“